Hygrocybe psittacina patří mezi tzv. luční druhy hub. Je to houba, která nepotřebuje k růstu žádného z mykorrhizních stromových partnerů a k fruktifikaci jí bohatě postačí kosená nebo spásaná a nehnojená louka. Může vytvářet symbiosu s výběžkatými travami a tím je vysvětleno i její nepohlavní rozmnožování. Mycelium je pevně spjaté s výběžky rhizodermis trav a tak se rozšiřuje dále na lokalitě. Právě proto ji můžeme nalézt v trsech nebo tzv. čarodějných kruzích. Velice zajímavý je poznatek, že mycelium Hygrocybe psittacina tvoří určitý synergický vztah s rhizodermis mechů, které v její přítomnosti rostou. Mechy jsou schopny poutat i nízké koncentrace vzdušné vlhkosti a jsou schopny vysát z půdního roztoku i pikokoncentrace H2O a mikrobiogenních prvků. Ty jsou pak pozitivně využity myceliem voskovky. Podhoubí voskovky poskytuje kořenovému systému mechu jistou ochranu před plísněmi, které by mohly napadat kořenový systém mechů.
Jako všechny voskovky je i tato velice citlivá k retenci N v půdě. Zajímavé je, že jí vadí průmyslově vyrobený N, který je ve formě NPK zapravován do půdy. Nižší koncentrace N, který je živočišného původu, jí vadí daleko méně. Tento druh roste od nížin do podhůří na kosených nebo spásaných loukách, které jsou chudé na N. Vyhledává louky, které mají spíše acidickou až neutrální půdní reakci, na alkalických podložích je vzácnější. Roste od června do října, ale vzácně může vyrůst již v květnu, v tzv. první jarní vlně. Ve větším množství roste až na podzim, často ve skupinách. Obecně se dá konstatovat, že voskovky jsou bioindikátory N a kvality travních porostů vůbec. Při vyšších koncentracích N přestávají na lokalitách růst.
Z vlastního pozorování jsem usoudil, že jakmile najdete jednu plodnici a rozhlédnete se, najdete na lokalitě další a další plodničky…
Barevně patří k nejvariabilnějším voskovkám. Její barva je závislá především na počasí a stáří plodnice. Můžeme se setkat s plodnicemi, které jsou zářivě zelené, nazelenalé, bledě zelené, žlutozelené, žluté se zelenými fenomény, narůžovělé, načervenalé či až sytě „granátově“ červené. V posledním případě mluvíme o H. psittacina var. perplexa, což je vzácná varieta klasické H. psittacina, v jejímž genotypu je potlačena dominantní alela, která ovlivňuje přítomnost zelené barvy ve fenotypu a naopak je vyzdvihnuta recesivní alela, která pozitivně ovlivňuje barvu červenou.